Aktuality

V sobotu se o nějakých 60km dále vzdušnou čarou na rybníku Špinka u Červeného Kostelce konal další závod Českého poháru dálkového plavání. Petr se představil na trati 5km a za deštivého počasí si vyplaval bronz v open kategorii, kdy zaostal pouze za dvěma o třicet let mladšími soupeři.

Gratulujeme!

Reportáž od weselky:

Již před 35 lety jsem zjistil, že jsem zhýčkaný bazénový plavec a do dneška se to nezměnilo. Voda v bazénu, ve kterém celý rok trénuju, mívá kolem 27,5°C. Když se něco na údržbě pokazí, rozdíl +-0,5°C bezpečně poznám. Voda venku s teplotou pod 24°C je příjemná v létě na osvěžení, plavat v tom něco delšího nebo trénovat, už chce trošku sebezapření. Jakmile má voda pod 20°C, začínám necítit svaly na končetinách, pod 18°C bolest v uších a jsem zmrzlej jak sobolí h@vn@. Ale má to i své výhody v tom, že jak jsem tak zmrzlý, necítím bolest. To je dobré dokud se plave, ale jakmile se člověk osuší a zahřeje, pozná podle toho co ho bolí, jak moc do toho třískal. A to není všechno, já mám totiž alergii na vodu... na tu otevřenou. Ono totiž někdy v tom rybníku plavě něco, z čeho mi pak večer teče z nosu. Když je to jen alergie, léčím to dva dny histaminikama a je to v cajku.

Otevřené vody v červnu, zvláště po teplotně podprůměrném jaru, bývají pro mě jako bazénového plavce, na delší plavání ještě dost studené. Měl jsem tedy velký respekt před aktuální teplotou, ale Závod CZECHMAN SWIM, nedaleko mého rodiště já přece nemohu vynechat. Navíc v písáku Hrádek je krásně čistá voda, podobně jako u nás na štěrkáči v Otrokovicích. 1,9km na trati polovičního Ironmana je tak akorát na aklimatizaci a rozplavání před něčím delším.

Kdo byl na dálkoplaveckých závodech, zvláště na začátku nebo na konci sezóny, tak ví, že klasické rozplavání před závodem se tady moc neaplikuje. Není dobré ztrácet drahocenné teplo ještě před startem. Stejně to dokonale udělá čekání ve vodě na startovní čáře, které trvá cca od 1 minuty do startu. Takže cílem bylo se od startu za někoho zaháknout a k první oranžové bójce, což je tak třetina závodu, se rozplavávat ;-) Chvíli jsem se držel Šárky Landsmanové, chvíli jsem plaval za někým v neoprenu (zbabělec :-D) a chvíli za borcem s Batman plavkama. Druhou třetinu závodu jsem dostihl nějakou skupinu závodníků, kteří začátek evidentně přepálili no a poslední třetina to už byl boj o holý život. Ti triatleti v neoprenech jsou zvyklí na kontaktní souboje, takže o lokty v žebrech, polámané prsty, strhlé brýlky nebo čepička není nouze. Ta čepička mě už stejně na lebce nedržela, tak jsem si ji strčil do plavek a pokračoval ve spurtu bez ní. Oproti běžným dálkoplaveckým závodům, kdy se dohmatává na dotykovou desku, se tady vybíhá triatlonově na břeh do cílové brány ještě tak dvacet metrů. Nejsem na to zvyklý měnit polohu z horizontální na vertikální v takovém zápřahu, takže se mi odkrvil mozek a do cílové brány jsem se nějak domotal. Ještě jsem si stačil všimnout, že za mnou doběhli Kuba Bojceňuk (ha ;-) odplata za 6ti hodinovku) a Batman plavky (Honza Micka, český rekordman na 1500 i 5000m).

Bezva, to bychom měli. Úvodní start Českého poháru se podařil, navíc o dvě minuty lepší čas jako loni. Počkat na vyhlášení, vyzvednout si letošní finišerské tričko, přesunout se 60km na ubytování, najíst se a kvalitně vyspat...

„Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, a dost možná ještě dál, je rybníček Brčálník…“,

Ne, to je jiná pohádka, takže znovu…

Rybník Špinka u Červeného Kostelce, dělá čest svému jménu, myslím, že tady jsem plaval naposled :-D

Předpověď hlásila přeháňky, naštěstí bez bouřek, zázemí nepostrádalo střechu a slunečníky, tak se doprovod mohl ukrýt před deštěm a také stánek z občerstvením. Vodu jsem, tady v Podkrkonoší, čekal studenější, ale 20,5°C bylo milosrdných i pro mě a mou první letošní 5km open water. Plaval se jeden 1km okruh a dva 2km okruhy. Při prvním jsem se opět rozplavával zaháknutý za kadetem Štěpánem Mífkem z Hodonína, další kolo už jsem do toho „kopnul”. Díky přímější trati, kterou jsem zvolil, jsem ještě skoro celý dvoukilometrový okruh viděl před sebou dva soupeře. Ti se mi ale třetí okruh vzdálili a já si začal spíš užívat svou první letošní pětku venku a v dešti. Dvě bójky před cílem, se ke mě ale začal přibližovat onen Štěpán z Hodonína, tak jsem byl nucen přidat a pohlídat si do cílového spurtu pozici. Čas 1:11:21 je můj osobák (50+), znamená to průměr cca 1:25,6 na 100 metrů.

„Já su tak ščástné,... že to mám za sebou”, parafrázoval jsem slova Franty Venclovského a vysypal z plavek půl kila planktonu, který jsem jako velryba posbíral ve Špince.

Než jsem se osušil, klepal jsem se jako ratlík. Kuřecí polévka a grilované kuře z místního bufetu přispělo k postupnému rozmrzání a uvědomění si všech bolavých svalů o kterých jsem doteď nevěděl.

Je neděle dopoledne a já se snažím zastavit vodopád soplů. Jo, je to tak, plankton a Špinku už nikdy :-D Následující dny odhalí, jestli mám jen alergii na vodu, nebo jsem to nezvládl jako otužilec ;-)

Ale jsem nadmíru spokojený. Příští víkend se těším na závod v Tovačově a Hodoníně.

weselka