Aktuality

Prolog

Začátek července 1997. Vrchol plavecké sezony je za námi, jsme mistři ČR v lize, posbírali jsme nějaké medaile na MČR a my nevíme co roupama. Jsme mladí, u nohou nám leží svět, chceme si ještě něco dokázat. Ani nevím koho to tehdy napadlo (asi mě ;-)), zamluvili jsme si na bazéně dráhu a že zkusíme uplavat 25km. Ani už si nepamatuji kdo do toho s námi šel. Určitě plavaly dvě zástupkyně něžného pohlaví Jana, Pavla. Další (Magda) nám to počítala. Ve vodě, kromě mě Petr Veselý (weselka), byl také Ondřej Sýkora (Sikin), Tomáš Sevčík (Šomin), možná Martin Prokeš (Prokin), Jiří Němec, Honza Čelůstka (Čelda)... kdo dál? Paměť už mi neslouží.

25 km není ale vůbec žádná sranda, díky své mladické nerozvážnosti jsme si to neuvědomovali a začali pekelně rychle. Myslím, že prvních 5km bylo pod hodinu, plavali jsme stovky i pod 1:10... občerstvování jsme měli domluvené po každých 5ti km. Jako rozmixovaný tvaroh s banánem, rozinkami a medem asi není úplně strava pro dálkoplavce, ale vliv této stravy na konečný výsledek asi neměl, byl to zaručeně ten rychlý začátek.

Do osmého kilometru jsme se Sikinem jeli společně. Po devátém kilometru jsem udělal zastávku neplánovaně, protože jsem byl už úplně hotový, dál už jsem pokračoval s velkou opatrností. Ostatní na tom byli podobně. Obě holky uplavaly kolem 6-8km. Sikin 18km, Šomin vydržel do 20km, jediný jsem to dal celé. Čas v cíli 6 hodin 10 minut (průměr na 100m 1:28,5). Dva dny jsem neudržel příbor v rukou, týden mě bolelo celé tělo a hlavně záda. Dostatečně silný zážitek na to, abych to nikdy neopakoval ;-)

Střih skoro do současnosti - Listopad 2022 

Po 19 letech nicnedělání začínám na sobě makat a také znovu plavat, nemám do budoucna ambice plavat něco delšího jak 400m, chci se potkat se starými známými a zazávodit si. Poprvé jsem se tomu zpronevěřil hned v březnu 2023 kdy jsem pomohl v šestihodinovce štafetě Swimasters Zlín dvěma půlhodinovými úseky a pak v září stejného roku na MČR v Račicích, kde jsem si zkusil 5km. A rok později znovu účast ve štafetě a k tomu 5 a 10km v Opavě na Stříbrném jezeře. A ta desítka byla opravdu dost těžká, poslední tři kilometry už jsem vyhlížel konec. Dočíst jste so o tom mohli zde: Poklad ze stříbrného jezera v Opavě...

Listopad 2024

Už nějakou dobu dva tréninky ze čtyř týdně plavu s vytrvaleckou tréninkovou skupinou Lukáše Urbánka. (Lukáš, Jirka Uchytil, Eva Pavelcová, někdy se přidají další - Petr Vabroušek, Roman Dlabaja, Marek Šlesinger, Marek Kubalčík, Markéta (Strapková) Zvonková. Kdo neznáte Lukáše tak vězte, že to je opravdu výborný vytrvalec. Kromě jiných úspěchů vyhrál tuhle 6ti hodinovku 3 krát a v loňském roce zvítězil v závodě „Celé Lipno”, který měří 33 km. Probírají se přihlášky na nadcházející 6ti hodinovku. Já to kategoricky odmítám, že to musí být nuda. Spíš mám strach, že tohle není závod pro mě. Poznámky Lukáše ve smyslu: „Ještě musíme popíchnout toho Petra ať jede s námi, protože to je jediná možnost jak jej mohu porazit”, mě nechávaly klidným. Eva Pavelcová, která se přihlásila na sólo závod, ale pronesla poznámku, která mě přiměla svůj postoj zrevidovat... „Šak skončit můžu dycky”. Aha tak to je vlastně pravda. I když jsem tušil, že v mém naturelu není „skončit dycky”, že když se do toho pustím, budu to chtít dokončit. Začal jsem to teda brát vážně a od teď byla převážná část tréninků vytrvaleckých. Nasával jsem informace o stravování při závodě od Lukáše i od Petra Vabrouška a od jiných ultravytrvalců.

Leden - Březen 2025

Simulace závodu s 8, 10 a 12km byla kilometráž, kterou jsem do dneška naráz neabsolvoval a otestoval jsem si při nich co si mohu dovolit, aby se neopakovala záležitost z před 28 lety nebo vloni při 10km. Zkrátka začít se musí tak, že se ti zdá, že se „koupeš”, přidat můžeš vždycky, ale nejlépe až na konci. Jestli ten konec má trvat hodinu nebo minutu už je na aktuální kondici. Důležitá je i odolnost při změnách tempa, kdy je potřeba reagovat na situaci v závodě. A v neposlední řadě příjem sacharidů a minerálů.

Den D 30. Března 2025

Stejně jako Eva Pavelcová jsem toho moc nenaspal, asi předzávodní horečka. Trému jsem měl podobnou jako v čekárně na urologii. Byl jsem rád, že už to konečně začalo.

Společná taktika byla ta, že se budeme s Lukášem střídat v tahání celého vláčku (respektive naší tréninkové skupiny) dokud se to neroztrhá. Já měl svůj plán na cca 22,3 km a vždy když jsem celou skupinu tahal, jel jsem si své tempo na kilometr za nějakých 15:45 - 16:00 i s odpočinkem a občerstvením. Když jsem se vezl za Lukášem, odpočíval jsem. Byl jsem připravený čekat na okamžik kdy se mezera mezi námi zvětší a já zaútočím. Poprvé se ta možnost naskytla hned při čtvrtém kilometru, tak jsem toho využil a během dvou kilometrů dorazil 100m a znovu jsem se zapojil do střídání. Poté jsem to zkusil ještě jednou, ale Lukáš už mě nechtěl pustit o další stovku do trháku. Tím se ale celý náš vláček začal trhat a pro Jirku a potom i Evu to začal být sólozávod. Dál jsem trpělivě plaval svůj kilometr kolem 15:30 a následně kilometr odpočíval za Lukášem. Někde mezi 12tým a 18km jsem postřehl, že si Lukáš vyžádal 2x solnou tabletu, to mohlo znamenat blížící se problémy. Nevím přesně co se stalo, musím to s ním ještě probrat, ale rozhodl se už jen koupat, počkat na Evu a pomoci jí v poslední cca hodině zaplavat co nejlepší výsledek. Já jsem se začal poslední hodinu rvát s vodou sám a posléze spolupracovat s Andrea Klementová (loňskou přemožitelkou kanálu La Manche), která se ke konci pěkně rozjela. Zkrátka už nebylo na co čekat. Jak jsem si 20km dával pozor na protažený záběr, nalehnutí na vodu, akvadynamické výjezdy po obrátce, tak poslední dva kilometry už jsem to mlátil hlava nehlava, pěkný pohled to určitě nebyl. Ještě štěstí, že jsem neměl tušení, že jsem sjel o cca 300m 18letého Jakuba Bojceňuka celkového vítěze, to bych asi z toho bazénu na konci už nevylezl. I tak to ale posledních 200m byl skoro sprint, aby mi byla započítána i ta poslední stovka do 6ti hodin. 

Zkrátka podařilo se mi uplavat 22,9 km, je to nad plán, jsem spokojený. Druhé místo celkově a první v kategorii. Průměr stovek 1:34,3. Vypil jsem jen 2,5 litru ionťáku Carbodrinx od Nutrendu vylepšených magnéziem a vyžahl tři želé Presport od Enervitu.

I když Jack Kerouac kdysi řekl: „Žijte, cestujte, riskujte, děkujte a neomlouvejte se.” Děkovačku začnu nejdřív omluvou.

Předně, promiň Lukáši, že jsem ti asi 100x šáhl na nohy, dlouho jsem si na to jet za tebou v háku zvykal a stejně se mi to nedaří. Promiň Jirko a Evi, ano jsem to já kdo za to může, že se to tak brzo roztrhalo a vy to z velké části drtili za svoje. Snad jste to při tréninku pochopili, že mě to pomalu nebaví ;-)

Stejně tak vám Lukáši, Evi a Jirko i děkuji, že jsme mě vzali mezi sebe, pomohli mi v tréninku i v  závodu. Gratuluji Vám k výkonům, osobákům a přežití. Opravdu velké díky patří Renči za opravdu skvělý support, která někdy z mých požadavků „amarouny” a „grilované koleno” mohla být zmatená. Reni, my to vychytáme :-D

Děkuji Abhejali Bernardové a celému týmu Sri Chinmoy za krásné závody, které již mají letitou tradici a hlavně za to že nám umožnila plavat spolu na dráze a mě dovolila plavat bez čepičky ve které bych se nejspíš uvařil.

Děkuji také všem co se na nás přišli kouknout, řehnili se na mě při občerstvovačkách a hecovali mě.

I když jsem v závodě nejspíš neměl žádnou krizi, do poslední hodiny jsem dal hodně a do sprintu na posledních 200m už úplně všechno, tak jsem si potvrdil, že to celé není opravdu žádná sranda. Bolí mě úplně něco jiného než jsem čekal. Tricáky to je jasné z čeho, zvedače hlavy z nádechů a nějaký sval nebo úpon okolo kyčle z těch cca 435 kotoulovek. Léčit se z toho budu nejmíň týden. Bezprostředně po závodě, jak jsem vylezl z vody, mi nebylo úplně dobře od žaludku, mám pocit, že z těch gelů budu týden kadit gumové medvídky. Mám rýmu, asi alergie na chlór, a jako astmatik mám pocit, že jsem plíce odevzdal v zastavárně.

Takže abych to shrnul. Příště maminko, až o tom budu přemýšlet příště, dej mi facku.

Petr Veselý (weselka)