Aktuality

Přišel jsem na to, proč k dálkovému plavání mám tak trochu vztah. Uvědomil jsem si to po 40 letech od prvního, a na dlouhatánskou dobu jediného, závodu na otevřené vodě. V kanceláři našeho plaveckého klubu jsem objevil na poličce, mezi ostatními, pohár z přeplavby Máchova jezera z roku 1985. Před lety jsem ho doma ve sklepě objevil při debordelizaci a věnoval klubu na výstavku. Do dneška tam stojí, světe div se, i po dost radikálním úklidu naší trenérky Alky, kdy se poroučel do kontejneru i náš pohár za vítězství v lize. To jí nikdy nezapomenu ;-)
Bylo mi tehdy 12 let, odkroutil jsem si druhou sezónu ve sportovních třídách a užíval si prázdniny. Byli jsme s rodiči na dovolené na Mácháči a zrovna v tu dobu se konal závod „Můj osud”. Závod startovala a ceny předávala legenda dálkového plavání pan František Venclovský. Abych to zkrátil, závod jsem vyhrál a od té doby se mohu pyšnit diplomem a certifikátem i s vlastnoručním podpisem Franty Venclovského, prvního Čecha, který přeplaval kanál La Manche. Nejspíš mě to nějak ovlivnilo. Pohár a zážitky zůstaly na dlouhou dobu zapomenuty.

Poslední dvojkolo Českého poháru dálkového plavání „O pohár Lídy Jelínkové” a „Podzimní rožeň, aneb Superfinále Českého poháru v dálkovém plavání proběhlo o víkendu na písáku Hrádek nedaleko Starých Ždánic, kterýžto už mohu považovat za svou domácí vodu :-D. Jelikož v mojí kategorii už bylo rozhodnuto, zaměřil jsem se na udržení pozice v celkovém pořadí ČP open a závodil s těmi mladšími. Jedním z cílů před mou první sezónou v DP bylo 100km uplavaných v poháru a něco málo mi právě ještě chybělo, takže 10km v sobotu a 5km trať v neděli byly jasnou volbou.
Před startem desítky se mě někdo (že Tomáši) snažil rozhodit tím, že mi přidělil čip se startovním číslem 32, který ale někdo ztratil už před 14 dny v Račicích. Nečekal jsem na nic a vydyndal si jiný čip číslo 200, od té chvíle jsem byl celý tlustým fixem popsaný číslicemi 6x dvojka a 12x nula. Toho lihu co potom vypipláte na odstranění, na to vám pošlu refundaci. Ona ztráta čipu není vůbec levná záležitost - 1500 Kč to stojí, proto si ho vždycky ještě pojistím elektrikářskou nebo jinou lepící páskou.

Při desítce jsem chtěl spojit síly s podobně rychlými i věkově rovnocennými kolegy, jenže tradičně hned v prvním z deseti kilometrových okruhů se mi tempo zdálo dost pomalé, tak jsem dostihl trojici rychlejších juniorek a zhruba do šestého kilometru se vezl na jejich vlně. Zdržel jsem se ale na krmení více než bylo v té chvíli potřeba a už jsem je nedostihl. Od té chvíle to byl, ostatně jako vždy, sólo závod. Celkově z toho bylo 13. místo v mužích, 1. místo v kategorii 50+, s časem 2:35,56 - jsem spokojený a to i proto, že některým se zdála vyznačená trať o fous delší. I když voda byla oproti předpokladům „teplá” (21,3°), večer mi opět teklo z nosu a noc jsem musel přežít s totálně ucpaným nosem.

Večer probíhalo tlachání u piva s kolegy z Havířova a Pardubic a posléze byly vykonány inspekční návštěvy stanů Bohemky, Hodonína, Kolína i Havířova, vždy s ochutnáváním ohnivé vody různých značek a také jsme u některých zabavili pro vlastní potřebu přebytky grilovaného masa. Teď by mělo zaznít, že alkohol nepřispívá k regeneraci, ale mě se podruhé stalo, že nedělní závod, po takovéto inspekci, byl lepší než ten sobotní. Při pohledu do výsledků je vidět, že to funguje jenom mě, takže to určitě není návod jak na to.

Pětku jsem začal rozvážně, cítil jsem nejen v rukou včerejší desítku a plný nos mě také trochu limitoval. Chtěl jsem si hlídat o fous mladší spolubojovníky, ale po rychlém začátku začali odpadat a tak jsem využil služeb vyhlídnutého juniora a opět se svezl na vlně až do cca 4 kilometru. Ke konci už jsem sice neuvisel, a tak před cílem už nebyla nikde široko daleko ani noha, mohl jsem si tedy závěrečných 50 metrů vychutnat motýlkový dojezd. Bohužel bez videozáznamu, ale mám svědky :-D Velkým překvapením byl výkon českého rekordmana a olympionika Honzy Micky, který dojel 2 minuty po mě, buď něco na konci hrubě podcenil, nebo zabloudil :-D
Časem 1:13:51.6 jsem obsadil celkově 11. místo, v kategorii 50+ mě zas nechali vyhrát ;-)
V konečném pořadí Českého poháru jsem obsadil 18. místo bez rozdílu věku a ve věkové kategorii 50+ 1. místo.

Krmení, krmič, krmítko...

Minule jsem vám slíbil něco o krmení...
Krmení je občerstvení dálkoplavce. Ke krmení se používají iontové nápoje, sacharidové energetické gely a želé a někdo i banány nebo jiné na cukr bohaté ovoce. Někteří kolegové po vzoru amerických ironmanů používají vybublanou cocacolu. Já používám ionťák Carbodrinx a gel Carbogel a želé PREsport jelly. Na 5km nemá cenu občerstvovat, výkon kolem 1 až 1,5 hodiny vám vystačí sacharidy nahromaděné ve svalech při správné předzávodní stravě. Při delším výkonu už je potřeba sacharidy a vodu doplňovat.
Toho co krmí a dělá support dálkovému plavci nazýváme krmičem a té tyči s kelímky na konci logicky říkáme krmítko.
Práci krmičů s krmítky na krmícím molu jste nedávno mohli vidět na MS v Singapuru. Jakým způsobem plavec občerstvuje jste tam také mohli vysledovat.

Oficiální flaštičky, které se používají na mezinárodních akcích bývají z přírodně odbouratelného plastu a tak když ho plavec mrskne po dopití do vody, nic se neděje. Navíc tam fungují sběrači, kteří borčus po krmení z vody vysbírají.
Na krmítko se používají upravené tzv. teleskopické plavačkové pruty (rybářská terminologie), které nesmí být delší jak 5m. V našich vodách si krmící tyč vyrobí každý podle toho co najde doma, používá se teleskopická tyč na umývání oken nebo čištění bazénu. Jako držáky flaštiček na konci tyče můžete připevnit různé kelímky na tužky nebo sofistikovanější vytisknuté na 3d tiskárně.
Já jsem zvolil kelímek vytisknutý na 3d tiskárně a v Decathlonu pořídil prut, který používám v Geocachingu na speciální keše pověšené na stromě. Mojí vrchní krmičkou je moje Renča, na dvou závodech mě bezvadně a spolehlivě nakrmila :-D

Jsme ale i tací, hlavně starší ročníky, kteří jezdí na závody bez supportu a hlavně nejde jim o vteřiny. Interně jim říkám krabičkáři, mezi ně se většinou počítám i já. Zkrátka flašky s ionťákem, gely, banány si šoupnete do vhodné krabičky, přepravky a umístíte na molo nebo někde na šutr, kam vám to hlavní rozhodčí povolí. Nevýhodou je, že vás zdržuje vyvalit se jak lachtan na mělčinu k šutru na kterém jste si nechali krabičku. Nezřídka si při tom na nějaké části těla sedřu kůži nebo se pořežu o slávky. Lepší variantou je, že si flašku na delším špagátu hodíte do vody a přivážete na molo nebo na „banán” (plovák), který odděluje krmiče od závodníků. V horkých dnech tak máte navíc zajištěno chlazení a ionťák vám nezteplá. Gel si pak strčíte za plavky a použijete ho kdekoliv na trati k občerstvení nebo inzultaci soupeře ;-)
Zkrátka i to občerstvování a způsob jakým to vyřešíte je někdy trochu věda, ale i to mě na tom baví.

Všechny své letošní cíle v dálkovém plavání si tedy mohu odškrtnout jako splněné:
- odplavat 6 hodinovku
- vyplavat si titul mistra ČR na 10 km
- vyhrát svou věkovou kategorii v Českém poháru
- uplavat v závodech ČP 100 km (uplaváno 101,6 km)

a tím tedy mohu letošní dálkoplaveckou sezonu uzavřít. Co dál? Zkusíme třeba zimní plavání? Uvidíme!

„Překážky jsou to, co vidíš, když se přestaneš dívat na svůj cíl.” Brian Tracy

Od otevřené vody vás zdraví upovídaný weselka

PS: Bude-li někdo objednávat z eShopu NUTREND může využít 10% slevu na vše zadáním kódu PETR10. Kód můžete volně šířit.