Aktuality

Bylo, nebylo, jednu červencovou noc, leža ve spacáku na břehu Stříbrného jezera u Opavy, jsme si s členkou klubu otužilců Promrzlých pyjavic% od Malše Pavlou Vinzensovou povídali o tom jak je skvělé se přes zimu koupat v řece nebo rybníku. To se to povídá za teplé letní noci, jenže teď, kdy teploty vody klesají k 10°, je to přece jen jiné „kafe”. Mě ale nemusíte pro takové pytloviny dlouho přemlouvat. (%Promrzlé pyjavice... nejde o pravopisnou chybu, ale název klubu zimního plavání v Českých Budějovicích)

Když už jsem si zkusil studenou vodu v Punkvě tak proč si neprubnout i nějaký ostrý závod českého poháru v zimním plavání.

Ty pravé závody začaly 11. října v nedalekém Slavkově u Brna. Vybral jsem si podle startovní listiny trať na které bych mohl mít šanci být na bedně a to 750m. V zimním plavání se plavou pouze tratě 250, 500, 750 a 1000m. Pokud má voda pod 8°C pustí Vás jen na trať na kterou máte vyplavanou výkonnostní třídu. Ve Slavkově měla 12,9° mohl jsem tedy plavat i kilometr.
Při zimním plavání je nejtěžší ponořit obličej, i já jsem se o tom přesvědčil, prvních cca 200m bylo dost drsných. Potom si už tělo na chlad zvykne a ke konci už necítíte, díky ztuhlosti celého těla, vůbec nic.

Trať jsem si vybral správně, první soutěžní závod jsem časem 10:33,5 vyhrál.

Jak jistě tušíte, nezůstalo u jednoho závodu, v sobotu 1. 11. jsem si zaplaval v zatopeném lomu Luleč nedaleko Vyškova. Tentokrát už jsem se přihlásil na plnohodnotnou trať 1000m, voda měla oficiálně již 9,9°C, takže pro mě, který nemám vyplavanou žádnou výkonnostní třídu, stále možnost účasti. Lom je malý, jeden „okruh” ve tvaru písmene M měří 250m, bylo tedy nutné jej zvládnout 4x a k tomu 5 obeplavaných bójek v ostrém úhlu každé kolo. 40ti členné startovní pole bylo rozděleno do dvou rozplaveb, ale i tak docházelo hlavně na startu a u bójek k ostrým soubojům o lepší pozice. Podle startovní listiny, které obsahovalo jméno olympionika z Tokia, bylo jasné kdo vyhraje, ale další místa na bedně byla ve hře. Na začátku jsem se pár rychlými tempy vyhnul postartovní mlátičce a v prvním kole jsem si vytvořil dostatečný náskok na třetího otužilce a pak už jen udržoval odstup. Matěje Kozubka nebyla šance stíhat, nakonec jsme jen dva odolali potupnému dojetí o kolo :-D
Druhé místo je úspěchem, za čas 13:49,9 bych se v bazénu styděl ;-)

Pocity při plavání:
Vzorec pocitů ze Slavkova se opakoval, jen to bylo o fous delší i studenější. První kolo to bylo opravdu nepříjemné, říkal jsem si, že tohle nemůžu další tři kola vydržet. Naštěstí si tělo na chlad opět zvyklo, ale čím více jsem se blížil k cíli, tím více jsem tuhl. Kdo mě zná a viděl mě plavat, ví, že nohama moc nekopu. Ve čtvrtém kole už jsem je jen tak táhl za sebou jako dvě kotvy. Posledních patnáct metrů do cíle jsem zkusil motýlka, ale řekl bych, že to moc pěkně nevypadalo :-D
Když jsem vylezl z vody a chtěl komentovat svoji radost z přežití, vyšly ze mě jen neartikulované zvuky, měl jsem totiž hubu hibernovanou jak při obstřiku u zubaře.
Štěstím bylo, že se nepotvrdila oblačná předpověď a sluníčko pěkně hřálo. Pocit mrazivých jehliček, které tě píchají po celém těle sluníčko prodloužilo na maximum. A proto to děláme :-D

„Bolest je přechodný stav, ale hrdost zůstává navždy.” autor neznámý 

Z lulečské ledárny vás zdraví weselka

Z Slavkova

Z Lulče